26 Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.
27 Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.
28 Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘
29 Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška!
30 Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků.
31 Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.
32 A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové!