16 až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun
17 a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál.
18 Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad.
19 Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu.
20 Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.
21 Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: „Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu.
22 Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život.