1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,
2 ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.
3 On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.
4 Tento Syn o tolik převyšuje anděly, oč vznešenějšího jména se mu dostalo.
5 Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým“? A znovu: „Já jemu budu otcem a on mi bude Synem.“
6 A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: „Klanějte se mu všichni Boží andělé!“
7 O andělech sice říká: „Ze svých poslů činí vichry, ze svých služebníků plameny,“
8 ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
9 Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé.“
10 A dále: „Na počátku jsi, Pane, zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.
11 Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí.
12 Svineš je jako plášť a jako roucho budou změněna, ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí!“
13 A kterému z andělů kdy řekl: „Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím“?
14 Andělé jsou ovšem pouzí služebníci, duchové posílaní sloužit těm, jimž se má dostat spásy.