1 Každý velekněz bývá vybírán z lidí, aby jako jejich zástupce přinášel Bohu dary a oběti za jejich hříchy.
2 Dovede být shovívavý k nevědomým a zbloudilým – vždyť i on sám podléhá slabosti,
3 a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní.
4 Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.
5 Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým.“
6 A jak říká zase jinde: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“