2 Dovede být shovívavý k nevědomým a zbloudilým – vždyť i on sám podléhá slabosti,
3 a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní.
4 Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.
5 Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým.“
6 A jak říká zase jinde: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“
7 On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen.
8 Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.