10 Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět.
11 Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem.
12 Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“
13 Dostal jsem slovo Hospodinovo:
14 „Prorokuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník: Meč, meč! Naostřený, jen se leskne,
15 naostřený k porážce, lesk má jako blesk! Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘. Ten meč se i všem stromům vysmívá.
16 Už je naleštěn a padne do dlaně, ostrý a vyleštěný meč – jen ho podat ruce katově!