1 Prvního dne dvanáctého měsíce dvanáctého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:
2 „Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni mu: Považuješ se za lva národů? Připomínáš spíš mořskou obludu! Brouzdáš se svými řekami, nohama plácáš do vody a čeříš bahno v potocích.
3 Tak praví Panovník Hospodin: Roztáhnu na tebe svoji síť a sejdou se mnohé národy, aby tě mou sítí vytáhly.
4 Pohodím tě pak na souši a budeš ležet jen tak na zemi. Přivedu na tebe veškeré ptáky a všechnu zvěř tebou nasytím.
5 Rozházím tvé maso po kopcích a tvou zdechlinou zaplním údolí.
6 Napojím zemi tvojí kaluží, tvá krev dosáhne až k pohořím, budou tě plné všechny rokliny!
7 Až zdechneš, nebe zakryji a hvězdy na něm zatemním; slunce ukryji za mraky a měsíc nevydá svůj svit.