11 Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení.
12 Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem?
13 Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území.
14 Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“
15 Hospodine, ty rozumíš, vzpomeň si na mě, ke mně přijď, pomsti se za mě na mých pronásledovatelích! Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít – považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!
16 Jakmile tvá slova přišla, ihned jsem je sněd, tvá slova mě potěšila, vnesla radost do srdce. Hospodine, Bože zástupů, patřím přece tobě!
17 Nesedávám s těmi, kdo se veselí, neoslavuji s nimi. Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil a naplnil mě nevolí.