1 „V ten čas, praví Hospodin, budu Bohem všech rodů Izraele a oni budou mým lidem.
2 Tak praví Hospodin: „Lid, který unikne meči, nalezne milost na poušti; přicházím Izraeli dát odpočinutí.“
3 Odedávna se mi ukazoval Hospodin: „Miluji tě láskou, jež trvá navěky, vztahuji se k tobě v milosrdenství.
4 Znovu tě zbuduji a budeš stát, panno izraelská. Znovu se chopíš tamburíny a vesele se roztančíš.
5 Znovu vysadíš vinice na horách v Samaří a ti, kdo je vysadí, je také sklidí.
6 Přijde den, kdy zvolají strážci v pohoří Efraim: ‚Vzhůru, vydejme se k Sionu, k Hospodinu, našemu Bohu!‘“
7 Tak praví Hospodin: „Zpívejte radostí nad Jákobem, jásejte nad předním mezi národy, hlasitě oslavujte a říkejte: ‚Hospodin zachránil svůj lid, zachránil pozůstatek Izraele!‘
8 Hle, přivedu je ze země severní, od konců světa je shromáždím. Mezi nimi i slepce a mrzáky, těhotné ženy a rodičky – vrátí se jich sem celé zástupy!
9 Budou přicházet s pláčem, půjdou v modlitbách, až je povedu. K potokům s vodou je přivedu přímou cestou, na níž neklesnou. Jsem přece Izraelův otec, můj prvorozený je Efraim!
10 Slyšte slovo Hospodinovo, národy, zvěstujte v krajích daleko za moři: ‚Ten, který rozehnal Izrael, jej zase shromáždí, nad svým stádem bude jako pastýř bdít.‘
11 Ano, Hospodin Jákoba vykoupí, vysvobodí ho z rukou silnějších!
12 S jásotem přijdou na vrchol Sionu, rozzáří se Hospodinovou dobrotou – všude obilí, víno, olej, mladý brav a skot! Jejich duše budou zavlažovanou zahradou a chřadnout už nikdy nebudou.
13 Panna se tehdy vesele roztančí a mládenci i starci spolu s ní. Jejich truchlení v radost proměním, utěším je a rozveselím namísto trápení.
14 Duši kněží občerstvím hojností a můj lid se nasytí mými dary, praví Hospodin.“
15 Tak praví Hospodin: „V Rámě je slyšet křik – nářek, pláč a hořké bědování. Ráchel tam pláče nad svými dětmi, nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“
16 Tak praví Hospodin: „Neplač už, zadrž slzy, neboť tvá námaha dojde odměny, praví Hospodin: oni se ti z nepřátelské země vrátí!
17 Je tu naděje pro tvé potomky, praví Hospodin: tvé děti se vrátí do vlasti!
18 Jasně jsem slyšel Efraimův nářek: ‚Byl jsem nepovolný jako mladý býk, krotil jsi mě a už jsem zkrocený. Obrať mě, ať se vrátím zpět, vždyť ty jsi můj Bůh, Hospodine!
19 Po svém odvrácení činím pokání, po svém poučení se biji do hrudi. Stydím se a jsem zahanben, že nesu potupu svých mladých let.‘
20 Není snad Efraim můj drahý syn? Není mé dítě, které miluji? Kdykoli o něm promluvím, vždy si ho znovu vybavím a v nitru cítím pohnutí. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin.
21 Postav si milníky, vyznač ukazatele, přemýšlej o cestě, kterou jdeš. Vrať se, izraelská panno, vrať se zpátky do svých měst!
22 Jak dlouho se ještě budeš toulat, dcero nevěrná? Hospodin stvoří na zemi novou věc: žena se bude ucházet o muže.“
23 Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Až je přivedu zpět ze zajetí, bude se v judské zemi a v jejích městech znovu říkat: ‚Požehnej ti Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatosti!‘
24 Znovu tam bude žít všechen lid Judy – měšťané, rolníci i kočovníci se stády.
25 Ano, občerstvím duši znavených a duši chřadnoucích nasytím.“
26 Nato jsem se probudil a prohlédl. Můj spánek byl sladký.
27 „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy dům Izraele i dům Judy oseji lidmi i zvířaty.
28 Jako jsem nad nimi bděl, abych vyvracel a podvracel, bořil, ničil a pustošil, právě tak nad nimi budu bdít, abych budoval a sázel, praví Hospodin.
29 V těch dnech už nebudou říkat: ‚Rodiče jedli trpké hrozny a dětem trnou zuby.‘
30 Každý totiž zemře za vlastní viny; každému, kdo jí trpké hrozny, budou trnout zuby.
31 Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu.
32 Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta – tuto mou smlouvu totiž porušili, ačkoli jsem byl jejich manželem, praví Hospodin.
33 Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.
34 Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‚Poznejte Hospodina!‘ Všichni mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.“
35 Tak praví Hospodin, jenž nechává slunce ozařovat den a měsíc s hvězdami za světlo noci určuje, jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou, a jehož jméno je Hospodin zástupů:
36 „Přestanou-li u mne platit tyto zákony, praví Hospodin, pak také símě Izraele přestane být u mne navždy národem.“
37 Tak praví Hospodin: „Bude-li změřeno nebe nahoře a prozkoumány základy země v hlubině, pak také zavrhnu všechno símě Izraele za všechno, co provedli, praví Hospodin.“
38 „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy bude toto město znovu vystavěno pro Hospodina, od věže Chananel až k Nárožní bráně.
39 Měřicí šňůra se odtud natáhne až k vrchu Garev a pak se stočí do Goje.
40 Celé to údolí mrtvol a mastného popela, všechna ta pohřebiště až k potoku Kidron, až k rohu Koňské brány na východě, to vše bude zasvěceno Hospodinu a město už nikdy nebude vyvráceno ani zbořeno.“