20 Pohromu stíhá pohroma, celá země je zničena. Má vlast je náhle v sutinách, můj domov je ten tam.
21 Jak dlouho uvidím válečné prapory? Jak dlouho uslyším troubit polnici?
22 „Můj lid se musel zbláznit – už mě neznají. Jsou jako hloupé děti – rozum nemají. Ve zlu jsou velmi šikovní, konat dobro však neumí.“
23 Viděl jsem zemi – hle, pustá a prázdná, vzhlédl jsem k nebi – bylo bez světla.
24 Viděl jsem hory – celé se chvěly, otřásaly se všechny pahorky.
25 Viděl jsem a hle – nikde ani člověk a všichni ptáci zmizeli.
26 Viděl jsem – a hle, sad se stal pouští, všechna města padla před Hospodinem, když vzplanul jeho hněv!