15 Vyhlížíme klid, a nic dobrého není; čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení!
16 Od Danu už je slyšet frkot koní, ržáním hřebců se chvěje celá zem. Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní, města i s obyvateli!
17 „Hle, posílám na vás jedovaté hady, zmije, na které zaříkání neplatí, a uštknou vás, praví Hospodin.“
18 Můj žal se nedá utišit, mé srdce puká bolestí!
19 Slyš – můj lid o pomoc křičí z daleké ciziny: Copak na Sionu není Hospodin? Copak tam jeho král není? „Proč mě uráželi svými modlami, těmi cizími marnostmi?“
20 Minuly žně, léto je pryč, a my jsme zachráněni nebyli.
21 Zranění mého lidu zraňuje i mě, truchlím, jsem hrůzou přemožen.