1 Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.
2 Stařešinové, teď toto poslyšte, všichni obyvatelé země, ucho nakloňte! Stalo se co takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců?
3 Svým dětem o tom povězte, vaše děti zas svým dětem a jejich děti potom těm, kdo vystřídají je:
4 Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, larvy sežraly, a co zbylo po larvách, sežraly ponravy.
5 Proberte se, opilci, plakejte, kvílejte všichni, kdo víno pijete! O sladký mok jste přišli teď, od vašich úst byl odtržen.
6 Do mé země totiž vpadl lid mocný a nesčetný, se zuby, jako mají šelmy, se lvími tesáky.
7 Mou vinnou révu zpustošil a oklestil mé fíkoví; zbavil je kůry, kterou odhodil, zbyly jen bílé větévky.
8 Kvílej jako panna pytlem oděná, když oplakává svého ženicha!
9 Z Hospodinova domu zmizela moučná oběť i úlitba. Kněží Hospodinu sloužící se dali do truchlení.
10 Zpustlo pole, vyschla země, zničeno obilí, víno pryč, olej dochází.
11 Zoufejte, rolníci, kvílejte, vinaři, kvůli pšenici a ječmeni – zničena byla sklizeň na poli!
12 Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i palmy s jabloněmi, všechny stromy v sadu uvadly – uvadlo samo lidské veselí.
13 Oblečte se pytlem, kněží, truchlete! Sluhové oltáře, kvílejte! Pojďte, nocujte v pytlovině, kdo mému Bohu sloužíte! Domu vašeho Boha je upřena moučná oběť i úlitba.
14 Vyhlaste půst, svolejte shromáždění, shromážděte stařešiny i všechny obyvatele země do domu Hospodina, svého Boha, a pojďte volat k Hospodinu!
15 Ach, ten den! Hospodinův den blízko je, zhouba od Všemohoucího blíží se!
16 Přímo před našima očima se pokrm vytratil; z domu našeho Boha zmizel jásot a veselí.
17 Zrní se scvrklo pod hroudami, zpustly stodoly, sýpky jsou zbořeny, neboť zvadlo obilí.
18 I dobytek už naříká! Stáda krav bloudí sem a tam, neboť se nemají kde pást; i stáda ovcí jsou hlady zmožená.
19 Volám, Hospodine, k tobě! Širé pastviny spolkl oheň a lesy lehly popelem.
20 Sténá k tobě i divá zvěř, protože vyschla voda v potoce; širé pastviny spolkl oheň!