1 Izrael býval bujná réva, která své hrozny plodila. Čím víc však míval ovoce, tím víc si stavěl oltáře. Čím lepší byla jeho zem, tím líp si zdobil sloupy posvátné.
2 Jejich srdce je úlisné, teď už je ale stihne trest: Hospodin zboří jejich oltáře, jejich posvátné sloupy roztluče!
3 „Nemáme krále,“ řeknou tehdy, „neboť jsme Hospodina nectili. I kdybychom však krále měli, jak by nám mohl pomoci?“
4 Vedou své řeči, uzavírají smlouvy lživými sliby a jejich spory bují jako pelyněk na poli zoraném.
5 Strachovat se budou samařští obyvatelé o to bet-avenské veletele. Jeho lid nad ním bude lkát, jeho kněží budou naříkat, že je ta jeho sláva opustila.
6 I samo tele odnesou do Asýrie jako dar pro jejich velkokrále. Efraim tehdy bude zahanben, vlastní plány zklamou Izrael!