1 kdykoli Izraele uzdravím, tehdy se ukazuje Efraimův hřích a zločiny Samaří: Zabývají se podvody, do domů lezou zloději, tlupy lupičů jsou v ulicích.
2 Vůbec si v srdci nepřipouštějí, že si pamatuji všechny jejich zločiny; jejich skutky je teď obklíčily – vždyť je mám stále na očích!
3 Obšťastňují krále svými zločiny a velmože svou lží.
4 Všichni jsou samí cizoložníci, rozpálené peci podobní, ve které pekař ani topit nemusí, než mu zadělané těsto prokvasí.
5 V den královy slavnosti velmoži vínem rozpálení, zmožení – a on si třese rukou se zrádci!
6 Jejich srdce se podobají peci, zrádně se k němu lísají; celou noc doutná jejich rozlícení, ráno pak vzplane plameny.
7 Jako pec jsou všichni rozpálení, své vlastní vládce sžírají; jejich králové se všichni hroutí, ke mně však nevolá žádný z nich.
8 Efraim se mísí s národy, neobrácený pecen je Efraim.
9 Jeho sílu stravují cizinci a on to netuší. Hlavu mu pokrývají šediny a on to netuší.
10 Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu, přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu, nehledají ho navzdory tomu všemu.
11 Efraim je jako holub, hloupý a bláhový: Jednou volají k Egyptu, pak zas do Asýrie běhají.
12 Kamkoli se obrátí, přehodím přes ně svoji síť. Pochytám je jak ptáky na nebi; ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.
13 Utekli ode mě – běda jim! Záhuba na ně, že mě zradili! Já jsem je toužil vykoupit, oni však o mně mluví lži.
14 Nevolají ke mně ze srdcí, když na svých lůžkách kvílejí, zraňují se kvůli vínu a obilí, ode mě se však odvracejí.
15 Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu, oni se ale spikli proti mně.
16 Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako křivý luk. Jejich velmoži padnou mečem; protože sami tak vztekle mluvili, v Egyptě se jim vysmějí!