1 Kam odešel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj miláček, abychom jej s tebou hledali?
2 Můj milý sešel do své zahrady k záhonům koření, aby své stádo pásl v zahradách a sbíral lilie.
3 Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích.
4 Jak Tirsa jsi krásná, lásko má, jak Jeruzalém líbezná, jak hvězdné šiky úchvatná!
5 Své oči odvrať ode mě, vždyť už jsem jimi přemožen! Tvé vlasy jsou jak stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.
6 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.
7 Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.
8 Byť na šedesát bylo královen, konkubín osmdesát a panen bezpočtu,
9 jediná je však holubička má, má dokonalá, své matky dcera jediná, svojí rodičkou hýčkaná! Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí, královny i konkubíny chválu vzdávají:
10 Kdopak to září jako jitřenka? Jak luna překrásná, čistá jak slunce zář, jak hvězdné šiky úchvatná!
11 Do sadu ořešáků sešel jsem spatřit, co raší v údolí, zda pučí réva, pohlédnout, jabloně granátové zda rozkvetly.
12 A hle, než nadál jsem se, posadila mě do vozů knížecích!