1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.
2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.
3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.
6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.