6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.
10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]