1 Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.
2 Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.
3 A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění.
4 Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci,
5 aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.
6 O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,
7 nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.
8 Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.
9 Ale jak je napsáno: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují."
10 Nám to Bůh zjevil skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.
11 Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží.
12 A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval.
13 O tom také mluvíme -- ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.
14 Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.
15 Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován.
16 Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu.