Římanům 11 CSP

Izrael není zavržen

1 Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.

2 Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael?

3 "Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují."

4 Co mu však řekl božský výrok? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem."

5 Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

6 Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

7 Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,

8 jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."

9 A David praví: "Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

10 Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy."

Jejich klopýtnutí přineslo záchranu pohanům

11 Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.

12 Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství pro pohany, oč více bude znamenat jejich plnost!

13 Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,

14 zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit.

15 Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání?

16 Jsouli prvotiny svaté, je svaté i těsto; jeli kořen svatý, jsou svaté i větve.

17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

18 nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

19 Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

20 Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

22 Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budešli se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

23 A oni, nezůstanouli v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

24 Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

25 Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.

26 Bude však zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;

27 a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy."

28 Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.

29 Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.

30 Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,

31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství.

32 Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

33 Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!

34 "Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?"

35 "Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?"

36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.

kapitoly

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16