1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, koš letního ovoce.
2 Řekl: Co vidíš, Ámosi? Řekl jsem: Koš letního ovoce. Hospodin mi řekl: Přišel konec pro můj lid Izrael. Nebudu mu již déle promíjet.
3 V onen den budou palácové zpěvačky naříkat, je výrok Panovníka Hospodina, na každém místě bude pohozeno mnoho mrtvol. Ticho.
4 Slyšte to, vy, kteří bažíte po nuzném, chcete odstranit chudé v zemi.
5 Říkáte: Kdy přejde novoluní, abychom prodávali obilí, sobota, abychom otevřeli obilnice, umenšovali míru a zvyšovali cenu a podváděli falešnými váhami,
6 abychom chudé kupovali za stříbro, nuzného za pár sandálů a prodávali obilný odpad?
7 Hospodin přísahal při Jákobově pýše: Nikdy nezapomenu na žádné jejich skutky.
8 Cožpak se nad tím nebude třást země, nebudou truchlit všichni, kdo v ní bydlí? Celá vystoupí jako Nil, vzedme se a klesne jako egyptská řeka.
9 I stane se v onen den, je výrok Panovníka Hospodina, že skloním slunce v poledne a způsobím na zemi tmu za jasného dne.
10 Změním vaše svátky v smuteční obřad, všechny vaše písně v žalozpěv; dám na každé bedro pytlovinu a na každou hlavu lysinu; proměním zemi ve smuteční obřad nad jedináčkem a její konec bude jako hořký den.
11 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad. Nikoli hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov.
12 Budou se potácet od moře k moři, ze severu až na východ, budou pobíhat, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenaleznou.
13 V onen den budou krásné panny omdlévat a mládenci budou vyprahlí.
14 Ti, kdo přísahají při vině Samaří a říkají: Jakože živ je tvůj bůh, Dane, jakože je živa cesta do Beeršeby, padnou a už nevstanou.