1 Pamatuj, Hospodine, na to, co se nám stalo, pohleď a podívej se na naši potupu!
2 Naše dědictví bylo předáno cizincům, naše domy cizozemcům.
3 Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou vdovami.
4 Vlastní vodu pijeme za stříbro a vlastní dřevo dostáváme za peníze.
5 Jho je na naší šíji, jsme pronásledováni; jsme unaveni a nemáme odpočinek.
6 Dali jsme ruku Egyptu a Asýrii, abychom se nasytili chlebem.
7 Naši otcové hřešili a už nejsou; my neseme trest za jejich viny.
8 Vládnou nám otroci a není, kdo nás by vyrval z jejich ruky.
9 S nasazením vlastního života přinášíme svůj pokrm, kvůli meči z pustiny.
10 Naše kůže je rozpálená jako pec od palčivého hladu.
11 Znásilnili ženy na Sijónu, panny v judských městech.
12 Knížata byla jejich rukou pověšena, starci nebyli ctěni.
13 Mládenci nosili mlýnek, chlapci klopýtali pod nákladem dříví.
14 Starci zmizeli z brány, mládenci zanechali své hudby.
15 Ustalo veselí našeho srdce, náš tanec se změnil v smuteční obřad.
16 Koruna spadla z naší hlavy, běda nám, že jsme hřešili.
17 Proto onemocnělo naše srdce, proto ztemněly naše oči.
18 Pro horu Sijón, která je zpustošená, takže po ní chodí lišky.
19 Ty, Hospodine, zůstáváš navěky, tvůj trůn z generace na generaci.
20 Proč na nás neustále zapomínáš a opouštíš nás na mnoho dnů?
21 Vrať nás, Hospodine, zpět k sobě a navrátíme se. Obnov naše dny jako za dávnověku.
22 Nebo jsi nás zcela zavrhl? Přespříliš ses na nás rozhněval?