1 I stalo se za dnů, kdy soudili soudcové a v zemi nastal hlad, že jeden muž odešel z judského Betléma, aby pobýval jako cizinec na moábských polích -- on, jeho žena i jeho dva synové.
2 Jméno toho muže bylo Elímelek, jméno jeho ženy Noemi a jména jeho dvou synů Machlón a Kiljón, Efratejci z judského Betléma. Přišli na moábská pole a přebývali tam.
3 Potom Elímelek, Noemin muž, zemřel a ona zůstala sama se svými dvěma syny.
4 Ti si vzali moábské ženy (jméno jedné bylo Orpa a jméno té druhé Rút) a pobývali tam asi deset let.
5 Pak zemřeli dokonce i ti dva, Machlón a Kiljón, a tak ta žena zůstala sama bez svých dvou dětí a bez svého muže.
6 Tu povstala ona i její snachy a navrátila se z moábských polí. V moábské krajině se totiž doslechla, že Hospodin navštívil svůj lid, aby mu dal chléb.
7 Odešla z toho místa, kde přebývala, a její dvě snachy s ní. Vydaly se na cestu zpět do judské země.
8 Tehdy řekla Noemi svým dvěma snachám: Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Ať vám Hospodin prokáže milosrdenství, podobně jako jste vy jednaly s těmi, kdo zemřeli, i se mnou.
9 Hospodin vám dá, abyste nalezly odpočinutí každá v domě svého muže. A políbila je. Ony pozvedly svůj hlas a rozplakaly se.
10 Řekly jí: Přece se spolu s tebou vrátíme ke tvému lidu.
11 Ale Noemi odpověděla: Vraťte se moje dcery. Proč byste chodily se mnou? Cožpak se mi znovu objeví v lůně synové a budou vám dáni za muže?
12 Vraťte se moje dcery, jděte, protože už jsem stará. Nejsem na vdávání. I kdybych si namlouvala: Mám naději a dokonce se této noci vdala a navíc bych zplodila syny,
13 zdali proto budete trpělivě čekat až do doby, kdy vyrostou? Cožpak se kvůli tomu budete zdráhat vdát? Ne, moje dcery, vždyť je mi tuze hořko, více než vám, protože na mě dopadla Hospodinova ruka.
14 Ony nato pozvedly svůj hlas a znovu se rozplakaly. Orpa svou tchýni políbila, ale Rút k ní přilnula.
15 Ta řekla: Hle, tvá švagrová se obrátila ke svému lidu a ke svým bohům. Obrať se i ty za svou švagrovou.
16 Avšak Rút odpověděla: Nenaléhej na mě, abych tě opustila a odvrátila se od cesty za tebou, protože kam půjdeš, půjdu i já, a kde zůstaneš, zůstanu také; tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
17 Kde zemřeš, zemřu já a tam budu pohřbena. Ať mi tak učiní Hospodin a ještě přidá, že jedině smrt mě od tebe oddělí.
18 Noemi viděla, že je odhodlaná jít s ní, a přestala ji přemlouvat.
19 Tak šly obě dvě, až přišly do Betléma. I stalo se, jakmile přišly do Betléma, že se kvůli nim shluklo celé to město a ženy řekly: Není tohle Noemi?
20 Ona jim však odpověděla: Nenazývejte mě Noemi. Nazývejte mě Mara, protože mi Všemohoucí způsobil velikou hořkost.
21 Já jsem odešla plná a Hospodin mě přivedl zpět prázdnou. Proč mě nazýváte Noemi, když Hospodin svědčí proti mně a Všemohoucí se mnou zle jedná?
22 A tak se Noemi vrátila a s ní se vrátila její snacha, Moábka Rút, z moábských polí. Přišly do Betléma na počátku sklizně ječmene.