1 Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“
2 Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království!
3 Dávej nám denně náš denní chléb
4 a odpusť nám naše hříchy – vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení.“
5 Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby –
6 navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘
7 a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘?
8 Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.
9 A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.
10 Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11 Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu?
12 A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?
13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
14 Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly.
15 Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“
16 Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.
17 On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.
18 Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem.
19 A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.
20 Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21 Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.
22 Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.
23 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘
25 Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený,
26 jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
27 Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“
28 On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“
29 Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova.
30 Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.
31 Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.
32 Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.
33 Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.
34 Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.
35 Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou.
36 Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“
37 Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu.
38 Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.
39 Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.
40 Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?
41 Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!
42 Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.
43 Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.
44 Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“
45 „Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“
46 „Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.
47 Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové!
48 Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby.
49 Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘
50 Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa –
51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.
52 Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“
53 Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům
54 a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.