1 Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.
2 Našly však kámen odvalený od hrobu,
3 a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.
4 Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.
5 Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6 Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:
7 ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“
8 Tehdy si vzpomněly na jeho slova,
9 a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.
10 Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,
11 ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.
12 Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
13 Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,
14 a povídali si o všem, co se stalo.
15 Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.
16 Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17 Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19 „O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.
20 Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.
21 My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.
22 Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu
23 a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.
24 Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25 Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!
26 Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“
27 Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28 Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.
29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.
30 Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.
31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
32 Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
33 Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,
34 jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“
35 Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36 Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.
37 Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
38 Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?
39 Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
40 Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.
41 Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“
42 Podali mu tedy kus pečené ryby,
43 on si ji vzal a pojedl před nimi.
44 Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
45 Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.
46 Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.
47 Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.
48 Vy jste toho svědkové.
49 Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
50 Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,
51 a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.
52 Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.
53 Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.