Matouš 26 B21

Poslední pomazání

1 Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:

2 „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“

3 Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu,

4 aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho.

5 Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.

6 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného,

7 přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu.

8 Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta?

9 Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“

10 Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného.

11 Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.

12 Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb.

13 Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

14 Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím.

15 „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.

16 Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.

Poslední večeře

17 Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“

18 Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“

19 Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.

20 Večer, když byl za stolem s Dvanácti,

21 uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

22 Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“

23 „Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim.

24 „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

25 Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.

26 Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“

27 Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni;

28 toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.

29 Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“

30 A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.

Getsemane

31 Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘

32 Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

33 „I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“

34 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

35 Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.

36 Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“

37 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha.

38 „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“

39 Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

40 Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi.

41 „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“

43 A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou.

44 Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

45 Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.

46 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

47 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu.

48 Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“

49 Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“

50 Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho.

51 Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

52 Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou.

53 Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů?

54 Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“

55 V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě.

56 Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.

Před Veleradou

57 Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší.

58 Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.

59 Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti.

60 Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva,

61 kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“

62 Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“

63 Ježíš ale mlčel. „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.

64 „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“

65 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání!

66 Co o tom soudíte?“ „Ať zemře!“ vykřikli.

67 Pak mu začali mu plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi

68 a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“

Neznám ho!

69 Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“

70 On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“

71 Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

72 Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.

73 Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“

74 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“ A vtom zakokrhal kohout.

75 Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

kapitoly

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28