1 Běda těm, kdo chystají špatnosti, kdo osnují zlo i v posteli! Už od svítání je páchají – vždyť si to mohou dovolit.
2 Zatouží po poli a už je zabírají, po domě a už ho mají. Odírají muže i jejich rodiny, připravují je o dědictví.
3 A proto tak praví Hospodin: „Hle, já na tu tlupu chystám pohromu – teď už se nevykroutíte! Přestanete chodit s hlavou nahoru – ty časy budou zlé.
4 V ten den o vás složí popěvek, zazpívají vám posměšný žalozpěv: ‚To je náš konec – můj lid přišel o svůj majetek! Ach, on mi bere, co je mé, naše pole dělí mezi proradné!‘“
5 A tak vám už nikdo nevyměří podíl v Hospodinově shromáždění.
6 „Neprorokovat!“ říkají proroci. „Takhle se přece neprorokuje; taková hanba na nás nepřijde!“
7 To se má říkat, dome Jákobův: „Copak Hospodin ztratil trpělivost? Copak je tohle jeho dílo?“ Nepřinesou snad má slova užitek těm, kteří žijí poctivě?
8 Vy ale jako nepřítel proti mému lidu stojíte. Strháváte pláště těm, kdo žijí pokojně, kdo bezelstně jdou kolem a nejednají bojovně.
9 Ženy v mém lidu vyháníte z útulných domovů a jejich děti navždy okrádáte o moji nádheru.
10 Seberte se a jděte – zde odpočinek nenajdete! Co se poskvrnilo, propadne zkáze, zničeno to bude strašlivě.
11 Kdyby nějaký prolhaný podvodník přišel se slovy: „Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ – to by byl prorok pro tento lid!
12 „Jistěže vás všechny posbírám, Jákobe, jistěže shromáždím zbytky Izraele. Umístím je pohromadě jak ovce v ohradě, budou jako stádo na své pastvině – veliká lidská změť.
13 Ten, který jim razí cestu, vyjde před nimi, a tak projdou branou a ven vyrazí. Jejich Král půjde před nimi – v jejich čele bude Hospodin!“