1 Řekl jsem: „Slyšte, vy přední v Jákobovi, vůdcové domu Izraele: Nemáte snad znát právo,
2 vy, kdo nenávidíte dobro a milujete zlo; vy, kdo stahujete lidi z kůže a maso z kostí trháte;
3 vy, kdo maso mého lidu hryžete, odíráte je z kůže a jejich kosti lámete; vy, kdo je porcujete jako do hrnce a jako maso do kotle?“
4 K Hospodinu pak budou volat, ale nevyslyší je. V ten čas před nimi skryje tvář, protože jednali tak zle.
5 Toto praví Hospodin o prorocích, kteří svádějí můj lid: „Když dostanou dobře najíst, hlásají: ‚Blahobyt!‘ Kdo je však nenakrmí, proti tomu jdou do války.
6 A proto na vás přijde noc – už žádná vidění; temno a žádné věštění. Slunce zapadne nad těmi proroky, den se nad nimi zatemní.
7 Vidoucí budou zahanbeni, věštci se zastydí, všichni si studem tváře zakryjí, protože jim Bůh neodpoví.“
8 Já jsem však naplněn mocí, Duchem Hospodinovým, spravedlností a smělostí, abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil a Izraeli jeho hřích.
9 Slyšte to, vy přední v domě Jákobově, vůdcové domu Izraele, vy, kdo pohrdáte právem a všechno rovné křivíte;
10 vy, kdo budujete Sion krví a Jeruzalém příkořím:
11 Jeho vládci soudí za úplatky, jeho kněží učí za odměny, za peníze věští jeho proroci. Přitom spoléhají na Hospodina se slovy: „Copak vprostřed nás není Hospodin? Nepřijde na nás žádné neštěstí!“
12 Nuže, právě kvůli vám bude Sion jak pole rozorán! Z Jeruzaléma bude trosek hromada a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina!