1 Vstal odtamtud a přišel na území Judska a Zajordání. A scházely se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý, zase je učil.
2 A přišli farizeové, aby ho pokoušeli. Ptali se ho, jeli muži dovoleno propustit svou ženu.
3 On jim odpověděl: “Co vám přikázal Mojžíš?”
4 Oni pak řekli: “Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.”
5 Ježíš jim řekl: “Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání.
6 Od počátku stvoření je [Bůh] učinil jako muže a ženu.
7 Proto opustí člověk svého otce i matku [a přilne ke své ženě].
8 A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo.
9 Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.”
10 V domě se ho na to učedníci opět ptali.
11 Řekl jim: “Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.
12 A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.”
13 A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali.
14 Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: “Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.
15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.”
16 A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal [jim].
17 A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: “Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?”
18 Ježíš mu řekl: “Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh.
19 Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, [nepodvedl]; cti svého otce a matku.”
20 On mu řekl: “Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.”
21 Ježíš na něho pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: “Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.”
22 On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku.
23 Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: “Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.”
24 Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to řekl: “Děti, jak nesnadné je [pro ty, kteří spoléhají na majetek,] vejít do Božího království.
25 Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.”
26 Oni byli velice ohromeni a říkali si mezi sebou: “A kdo může být zachráněn?”
27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: “U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.”
28 Petr mu začal říkat: “Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.”
29 Ježíš říkal: “Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu,
30 aby nyní v tomto období nedostal stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný.
31 Mnozí první budou poslední a poslední první.”
32 Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Opět si k sobě vzal Dvanáct a začal jim říkat, co se mu má přihodit:
33 “Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům.
34 Budou se mu posmívat, plivat na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.”
35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: “Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.”
36 On pak jim řekl: “Co chcete, abych vám učinil?”
37 Oni mu řekli: “Dej nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.”
38 Ježíš jim řekl: “Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?”
39 Oni mu řekli: “Můžeme.” Ježíš jim řekl: “Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni.
40 Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.”
41 Když to uslyšelo těch deset, začali být na Jakuba a Jana rozmrzelí.
42 Ježíš si je zavolal a řekl jim: “Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc.
43 Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem;
44 a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech.
45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.”
46 Přišlido Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.
47 A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: “Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!”
48 Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
49 Ježíš se zastavil a řekl: “Zavolejte ho.” Zavolali toho slepého a řekli mu: “Vzchop se, vstaň, volá tě!”
50 On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51 Ježíš mu odpověděl: “Co chceš, abych ti učinil?” Slepý mu řekl: “Rabbuni, ať vidím!”
52 A Ježíš mu řekl: “Jdi, tvá víra tě uzdravila.” A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.