1 Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.
2 A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk s nečistým duchem,
3 který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,
4 neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.
5 A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.
6 Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu
7 a silným hlasem zařval: “Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!”
8 Ježíš mu totiž říkal: “Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!”
9 A tázal se ho: “Jaké je tvé jméno?” Řekl mu: “Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.”
10 A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.
11 Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.
12 [Všichni ti démoni] ho poprosili: “Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.”
13 On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři.
14 Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.
15 Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se.
16 A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.
17 Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.
18 Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.
19 Nedovolil mu to, ale řekl mu: “Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.”
20 On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
21 Když se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře.
22 A [hle], přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám
23 a velmi ho prosil: “Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.”
24 Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.
25 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.
26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.
27 Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.
28 Neboť si říkala: “Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.”
29 A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.
30 Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: “Kdo se dotkl mých šatů?”
31 Jeho učedníci mu řekli: “Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?”
32 Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.
33 Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.
34 A on jí řekl: “Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.”
35 Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: “Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?”
36 Ale Ježíš neposlechl to, co říkali, a řekl představenému synagogy: “Neboj se, jen věř!”
37 A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.
38 Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.
39 Vešel a řekl jim: “Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.”
40 I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.
41 Uchopil ruku dítěte a řekl mu: “Talitha kúm”, což přeloženo znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!"
42 A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas.
43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.