1 Byly dva dny před Hodem beránka a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.
2 Říkali totiž: “Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.”
3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu.
4 Někteří se mezi sebou rozhořčovali: “K čemu je ta ztráta oleje?
5 Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!” A hněvali se na ni.
6 Ježíš řekl: “Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.
7 Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále.
8 Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.
9 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno [toto] evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.”
10 A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.
11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
12 Prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali velikonočního beránka, mu řekli jeho učedníci: “Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu velikonočního beránka?”
13 I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: “Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním
14 a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: "Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl velikonočního beránka?"
15 A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.”
16 Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka.
17 Když nastal večer, přišel s Dvanácti.
18 A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou.”
19 Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: “Snad ne já?”
20 On jim řekl: “Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.
21 Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. Pro toho [by bylo] lépe, kdyby se byl nenarodil.”
22 A když jedli, vzal [Ježíš] chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: “Vezměte, toto je mé tělo.”
23 Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni.
24 A řekl jim: “Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé.
25 Amen, pravím vám, že se [již více] nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.”
26 A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
27 A Ježíš jim řekl: “Všichni [ode mne této noci] odpadnete, neboť je napsáno: "Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí."
28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.”
29 Petr mu říkal: “I kdyby všichni odpadli, já však ne!”
30 A Ježíš mu řekl: “Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout [dvakrát] zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.”
31 On však tím více říkal: “I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.” Stejně mluvili i ostatní.
32 I přicházejí k místu jménem Getsemane. Říká svým učedníkům: “Posaďte se zde, než se pomodlím.”
33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat.
34 Říká jim: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!”
35 Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, jeli to možné, tato hodina minula.
36 Říkal: “Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.”
37 A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: “Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít?
38 Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.”
39 A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.
40 A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli.
41 A přichází po třetí a říká jim: “Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42 Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.”
43 A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi.
44 Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: “Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!”
45 Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: “Rabbi!” A vroucně ho políbil.
46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
47 Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.
48 Ježíš jim na to řekl: “Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.
49 Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit Písma.”
50 A všichni ho opustili a utekli.
51 Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho.
52 On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.
53 Ježíše odvedli k veleknězi a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona.
54 Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně.
55 Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali.
56 Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.
57 Někteří povstali a křivě proti němu svědčili:
58 “My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.”
59 A ani tak jejich svědectví nebylo shodné.
60 I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?”
61 On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: “Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?”
62 Ježíš řekl: “Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.”
63 Velekněz roztrhl svá roucha a říká: “Nač ještě potřebujeme svědky?
64 Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?” Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti.
65 A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: “Zaprorokuj!” A biřici ho zasypali ranami.
66 A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek.
67 Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: “I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.”
68 On však zapřel: “Nevím ani nerozumím, co říkáš.” A vyšel ven do předního dvora [a kohout zakokrhal].
69 A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: “Tento je z nich.”
70 On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: “Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.”
71 On se pak začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.”
72 A [hned] kohout [podruhé] zakokrhal. Tu si Petr rozpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: “Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,” a začal plakat.