4 A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.
5 A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.
6 Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7 Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8 A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.”
9 A říkal: “Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!”
10 Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.