6 Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7 Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8 A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.”
9 A říkal: “Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!”
10 Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.
11 Říkal jim: “Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,
12 aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno.”