1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích;
2 na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.
3 On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když [skrze sebe] vykonal očištění od [našich] hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.
4 Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel.
5 Neboť kterému z andělů kdy řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil"? A opět: "Já mu budu otcem a on mi bude synem"?
6 A opět, když uvádí Prvorozeného do světa, praví: "Ať se mu pokloní všichni andělé Boží."
7 O andělech sice říká: "On činí své anděly závany větru a své služebníky plamenem ohně,"
8 avšak o Synovi: "Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království.
9 Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky."
10 A: "Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.
11 Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou
12 a jako plášť je svineš, [jako roucho] budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou."
13 A kterému z andělů kdy řekl: "Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou"?
14 Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu?