1 Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují.
2 Což by nepřestali obětovat, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni?
3 Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů,
4 neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy.
5 Když tedy vchází do světa, praví: "Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo;
6 nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích.
7 Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli."
8 Když napřed říká: "Oběti a obětní dary" a "celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily" -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --,
9 potom řekl: "Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli." To první ruší, aby ustanovil to druhé.
10 V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.
11 Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.
12 On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží
13 a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.
14 Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.
15 Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech:
16 "Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,"
17 dodává: "a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu."
18 Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích.
19 Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví,
20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo,
21 a když máme velikého kněze nad domem Božím,
22 přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
23 Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;
24 a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích.
25 Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.
26 Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy,
27 nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce.
28 Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
29 Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?
30 Neboť známe toho, kdo řekl: "Mně náleží pomsta, já odplatím." A opět: "Pán bude soudit svůj lid."
31 Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.
32 Připomínejte si dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a přestáli jste mnohý zápas s utrpením.
33 Buď jste byli veřejně vystavováni urážkám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž se takto nakládalo.
34 Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte [v nebi] vlastnictví lepší a trvalé.
35 Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.
36 Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení.
37 "Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet;
38 [můj] spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení."
39 My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše.