Exodus 33 CSP

Lid se pokoří

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi a vytáhni odsud, ty i lid, který jsi vyvedl z egyptské země, do země, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Tvému potomstvu ji dám.

2 Pošlu před tebou anděla a vyženu Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce.

3 Jdi do země oplývající mlékem a medem. Ale já nevytáhnu ve tvém středu, neboť jsi lid tvrdé šíje. Jinak bych s tebou po cestě skoncoval.

4 Když lid uslyšel tuto špatnou zprávu, truchlili a nebrali na sebe ozdoby.

5 Hospodin totiž řekl Mojžíšovi: Řekni synům Izraele: Jste lid tvrdé šíje. Půjduli jediný okamžik ve tvém středu, skoncuji s tebou. Nyní sundej ze sebe své ozdoby, abych poznal, jak mám s tebou naložit.

6 Tak se synové Izraele od hory Choréb zbavili svých ozdob.

7 Mojžíš vzal stan a postavil ho venku za táborem, daleko od tábora, a nazval ho stanem setkávání. Každý, kdo hledal Hospodina, vycházel ke stanu setkávání, který byl venku za táborem.

8 I stalo se, když Mojžíš vycházel ke stanu, že všechen lid povstával, zůstali stát každý u vchodu do svého stanu a hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu.

9 A kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a zastavil se u vchodu do stanu; a Hospodin mluvil s Mojžíšem.

10 Když všechen lid viděl oblakový sloup stojící u vchodu do stanu, všechen lid povstal a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu.

11 Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, tak jako mluví člověk se svým přítelem. Pak se vrátil do tábora, ale jeho služebník Jozue, syn Núnův, mládenec, se od stanu nevzdaloval.

Mojžíš nechce jít bez Boha

12 Mojžíš řekl Hospodinu: Pohleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid, ale nedal jsi mi poznat, koho se mnou pošleš. Také jsi řekl: Znám tě jménem, ano nalezl jsi milost v mých očích.

13 Nuže, jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, dej mi poznat svou cestu, abych tě poznal a abych nalezl milost ve tvých očích a pohleď, že tento národ je tvým lidem.

14 Odpověděl: Moje přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinek.

15 I řekl mu: Jestliže tvá přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj nás odsud.

16 Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že půjdeš s námi, takže budeme odlišeni, já a tvůj lid, od všech národů, které jsou na povrchu země?

17 Hospodin řekl Mojžíšovi: I to, o čem jsi promluvil, učiním, neboť jsi nalezl milost v mých očích a znám tě jménem.

18 On řekl: Ukaž mi svou slávu!

19 Odpověděl: Nechám projít kolem tebe všechnu svou dobrotu a zavolám před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

20 Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu.

21 A Hospodin řekl: Zde je místo u mě; zůstaň stát na skále.

22 I stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny a položím na tebe svou dlaň, dokud nepřejdu.

23 Pak sejmu svou dlaň a uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět.

kapitoly

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40