11 Dravci se slétali na mrtvoly, ale Abram je odháněl.
12 A když zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek, a hle, padala na něho hrůza a veliká temnota.
13 A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let.
14 Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem.
15 A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří.
16 Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců.
17 Pak zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi díly.