1 Jákob se usadil v zemi putování svého otce, v zemi kenaanské.
2 Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásl s bratry ovce. Mládenec byl se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef o nich přinesl jejich otci zlou zprávu.
3 Izrael miloval Josefa nade všechny své syny, protože byl jeho synem ve stáří, a udělal mu bohatě vyšívanou suknici.
4 Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nedokázali s ním pokojně promluvit.
5 Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více.
6 Řekl jim: Poslechněte si prosím sen, který jsem měl.
7 Hle, vázali jsme na poli snopy. Tu můj snop povstal a zůstal stát, a vaše snopy obcházely kolem a klaněly se mému snopu.
8 Bratři mu řekli: Opravdu budeš nad námi kralovat? Skutečně nám budeš vládnout? A nenáviděli ho kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům ještě více.
9 Měl znovu jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům: Hle, znovu jsem měl sen, a v něm se mi klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd.
10 Vyprávěl ho otci a bratrům. Otec ho okřikl: Jakýs to měl sen? Cožpak snad přijdeme já, tvá matka a tvoji bratři, abychom se ti klaněli k zemi?
11 Bratři na něho žárlili, ale otec to zachovával v mysli.
12 Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu.
13 Izrael řekl jednou Josefovi: Což nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, pošlu tě k nim. Řekl mu: Tady jsem.
14 Izrael mu řekl: Jdi se prosím podívat, jak se daří tvým bratrům a ovcím a přines mi zprávu. Tak ho poslal z chebrónského údolí a on přišel do Šekemu.
15 Když bloudil tou krajinou, potkal ho nějaký muž a zeptal se ho: Co hledáš?
16 Odpověděl: Hledám své bratry. Pověz mi, prosím, kde pasou.
17 Ten muž mu řekl: Odtáhli odsud, protože jsem je slyšel říkat: Pojďme do Dótanu. Josef šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu.
18 Oni ho viděli zpovzdálí, dříve než se k nim přiblížil, a záludně se proti němu domluvili, že ho usmrtí.
19 Říkali jeden druhému: Hle, mistr snů přichází.
20 Nuže pojďte, zabijme ho a hoďme ho do jedné z těchto cisteren a řekneme, že ho sežrala divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů.
21 Uslyšel to Rúben a zachránil ho z jejich ruky. Řekl: Nezabíjejme ho!
22 Dále jim Rúben řekl: Neprolévejte krev. Hoďte ho do té cisterny v pustině, ale ruku na něho nevztahujte. To řekl, aby ho vysvobodil z jejich ruky, aby ho přivedl zpět k jeho otci.
23 Jakmile Josef přišel k bratrům, svlékli z Josefa jeho suknici, tu bohatě vyšívanou suknici, kterou měl na sobě,
24 a vzali Josefa a hodili ho do cisterny. Byla to prázdná cisterna, nebyla v ní voda.
25 Pak se posadili, aby pojedli chléb. Když pozvedli oči, tu uviděli karavanu Izmaelitů přicházející z Gileádu. Jejich velbloudi nesli ladanum, balzám a myrhu dolů do Egypta.
26 Tu řekl Juda svým bratrům: Jaký zisk z toho bude, když zabijeme svého bratra a utajíme jeho krev?
27 Pojďte, prodáme ho Izmaelitům, ale svou ruku na něho nevztahujme; vždyť to je náš bratr a naše tělo. Bratři Judu poslechli.
28 Když procházeli kolem midjánští obchodníci, vytáhli a vyndali Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta.
29 Pak se Rúben navrátil k cisterně a uviděl, že Josef v cisterně není. Roztrhl své roucho,
30 vrátil se ke svým bratrům a říkal: Ten chlapec už tu není. A co já, kam já půjdu?
31 Nato vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili suknici do krve.
32 Tu bohatě vyšívanou suknici nechali přinést ke svému otci se slovy: Toto jsme nalezli. Prozkoumej to, prosíme. Je to suknice tvého syna, nebo není?
33 Poznal ji a řekl: To je suknice mého syna Josefa! Sežrala ho divá zvěř! Josef je jistě rozsápán!
34 Jákob roztrhl své roucho, vzal si přes bedra pytlovinu a po mnoho dní truchlil pro svého syna.
35 Všichni jeho synové a všechny jeho dcery povstali, aby ho potěšili, ale nechtěl se dát potěšit a říkal: Truchlící sestoupím ke svému synovi do podsvětí. Tak nad ním plakal jeho otec.
36 Midjánci Josefa prodali do Egypta faraonovu dvornímu úředníku Potífarovi, veliteli tělesné stráže.