4 Ale Abímelek se k ní nepřiblížil a řekl: Panovníku, vybiješ i spravedlivý národ?
5 Což mi on neřekl: Je to má sestra? A také ona sama řekla: Je to můj bratr. S bezúhonným srdcem a v čistotě rukou jsem to udělal.
6 A Bůh mu ve snu odpověděl: Já jsem také věděl, žes to udělal s bezúhonným srdcem, a já sám jsem tě zadržel, abys proti mně nezhřešil. Proto jsem tě nenechal se jí dotknout.
7 A teď navrať ženu toho muže, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit, a budeš žít. Jestliže ji však nenavrátíš, věz, že jistě zemřeš ty i všichni, kdo ti patří.
8 Abímelek časně ráno vstal, svolal všechny své otroky a pověděl jim všechny tyto věci. Ti muži dostali veliký strach.
9 Abímelek zavolal Abrahama a řekl mu: Cos nám to provedl? Čím jsem se vůči tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl tak veliký hřích? Zachoval ses ke mně tak, jak se nejedná!
10 Abímelek se ještě Abrahama zeptal: Co jsi sledoval tím, žes udělal takovou věc?