5 Zeptal se jich: Znáte Lábana, syna Náchorova? Řekli: Známe.
6 Dále se jich zeptal: Jak se mu daří? Odpověděli: Dobře. Hle, jeho dcera Ráchel přichází se stádem.
7 Tu řekl: Hle, ještě je jasný den, ještě není čas shromažďovat dobytek. Napojte ovce a jděte je pást.
8 Odpověděli: Nemůžeme, dokud nebudou shromážděna všechna stáda a nebude odvalen kámen z otvoru studny. Pak napojíme ovce.
9 Ještě s nimi mluvil, když přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřkou.
10 Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a ovce Lábana, bratra své matky, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce Lábana, bratra své matky.
11 Nato Jákob Ráchel políbil, pozvedl hlas a rozplakal se.