1 Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský.
2 Toto praví Hospodin: Neučte se cestě pohanských národů a nebeských znamení se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy.
3 Vždyť náboženské zvyklosti národů jsou nicotnost. Vezmou třeba kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou.
4 Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho upevní, aby se nekymácelo.
5 Jejich bohové jsou jako strašák v okurkovém poli; nemluví, musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou.
6 Není nikdo jako ty, Hospodine. Jsi velký, velké a mocné je tvé jméno.
7 Kdo by se tě nebál, králi národů, protože tobě to náleží. Vždyť mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty.
8 Vespolek jsou hloupí a blázniví, naučení nicotných model je jen dřevo.
9 Tepané stříbro, dovezené z Taršíše a zlato z Úfázu; je to dílo řemeslníka a zlatníkových rukou. Jejich oděv je modrý a purpurový, všechno je to dílo zručných mužů.
10 Ale Hospodin je pravý Bůh, on je živý Bůh a věčný král. Před jeho hněvem se třese země, národy nevydrží jeho rozhořčení.
11 Toto jim řekněte: Bohové, kteří nebesa a zemi neučinili, zmizí ze země a zpod těchto nebes.
12 Svou silou Hospodin učinil zemi, svou moudrostí založil svět a svou rozumností roztáhl nebesa.
13 Když vydá hlas, bouří se voda v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, působí blesky s deštěm, ze svých skladů vyvádí vítr.
14 Všichni lidé jsou hloupí a bez poznání, všichni zlatníci jsou zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch.
15 Jsou nicotností, směšným dílem, v čase svého navštívení zahynou.
16 Podíl Jákobův jim není podobný, neboť on je Tvůrcem všeho a Izrael je jeho dědičným kmenem; jeho jméno je Hospodin zástupů.
17 Seber ze země své zavazadlo, ty, která zůstáváš v obležení,
18 neboť toto praví Hospodin: Hle, tentokrát vyvrhnu obyvatele této země a způsobím jim soužení, aby to pocítili.
19 Běda mi pro mou zkázu, moje rána je nevyléčitelná. Řekl jsem: Ovšem, je to utrpení, které unesu.
20 Můj stan je zničen, všechna má lana jsou zpřetrhána. Moji synové mi odešli, a už zde nejsou. Není, kdo by mi znovu postavil stan a upevnil mi stanové plachty.
21 Vždyť pastýři byli hloupí a nehledali Hospodina, proto nejednali rozumně a celé jejich stádo bylo rozptýleno.
22 Slyš! Hle, přichází zpráva a hřmot ze severní země, aby judská města učinil zcela opuštěnými místy, doupětem šakalů.
23 Vím, Hospodine, že člověk nemá svou cestu ve své moci a že ten, kdo chodí, neurčuje svoje kroky.
24 Naprav mě, Hospodine, jen podle práva, ne ve svém hněvu, jinak mě vyhladíš.
25 Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají a na čeledě, které nevzývají tvé jméno, protože pohltily Jákoba, pohltily jej a zničily, zpustošily jeho bydliště.