1 Kdyby mi někdo dal v pustině útulek pro poutníky, opustil bych svůj lid a odešel od nich, protože to jsou všichni cizoložníci, sebranka nevěrníků.
2 Ohýbají svůj jazyk jako luk ke klamu, a ne k věrnosti, převládli v zemi, neboť postupují od zla ke zlu a mě neznají, je Hospodinův výrok.
3 Mějte se každý na pozoru před svým přítelem, nedůvěřujte žádnému bratru, protože všichni bratři podvádějí a všichni přátelé pomlouvají, kudy chodí.
4 Každý podvádí svého přítele, nikdo nemluví pravdu; učí svůj jazyk mluvit klam a jsou unaveni činěním zla.
5 Bydlíš uprostřed podvodu; kvůli podvodu mě odmítli znát, je Hospodinův výrok.
6 Proto takto praví Hospodin zástupů: Hle, já je přečistím a vyzkouším, protože jak jinak bych měl jednat s dcerou svého lidu?
7 Jejich jazyk je jako smrtící šíp, svými ústy podvádějí. Vyslovuje pokoj pro svého přítele, ale ve svém nitru mu strojí léčku.
8 Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?
9 Pláču a běduji nad horami, naříkám nad stepními pastvinami, protože jsou vypáleny, nikdo jimi ani neprochází a není slyšet hlas dobytka. Od nebeského ptactva až po zvěř, všichni uletěli a utekli.
10 Proměním Jeruzalém v hromady kamení a doupě šakalů, judská města proměním ve zcela opuštěná místa bez obyvatel.
11 Kdo je natolik moudrý, aby tomu porozuměl? Ke komu promluvila Hospodinova ústa, aby to oznámil? Proč zahynula země a byla vypálena jako pustina, kterou nikdo neprochází?
12 A Hospodin řekl: Protože opustili můj zákon, který jsem jim předložil, a neposlouchali mě a nežili podle zákona,
13 ale žili podle svého umíněného srdce i chodili za baaly, jak je to naučili jejich otcové.
14 Proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a dám jim pít otrávenou vodu.
15 Rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové. Pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji.
16 Toto praví Hospodin zástupů: Uvažte to a zavolejte plačky, ať přijdou! Pošlete pro moudré ženy, ať přijdou!
17 Ať si pospíší a začnou nad námi bědovat. Ať z našich očí plynou slzy, ať se z našich víček řine voda,
18 vždyť ze Sijónu je slyšet hlas bědování: Jak jsme zničeni! Velmi se stydíme, neboť jsme opustili zemi, protože strhli naše příbytky.
19 Proto ženy, slyšte Hospodinovo slovo a ať vaše ucho přijme slovo jeho úst. Naučte své dcery bědovat a své přítelkyně naříkat,
20 protože do našich oken vystoupila smrt. Přišla do našich paláců, aby vyhladila děti z ulic i mládence z náměstí.
21 Promluv: Toto je Hospodinův výrok: Lidské mrtvoly padnou na povrch pole jako hnůj a jako pokos za žencem a nebude, kdo by je posbíral.
22 Toto praví Hospodin: Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se hrdina nechlubí svou zdatností, ať se bohatý nechlubí svým bohatstvím,
23 ale kdo se chlubí, ať se chlubí tím, že je rozumný a zná mě, že já, Hospodin, vykonávám na zemi milosrdenství, právo a spravedlnost, protože v těchto věcech mám zalíbení, je Hospodinův výrok.
24 Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy navštívím všechny obřezané pouze na předkožce:
25 Egypt, Judu, Edóm, syny Amónovy, Moába, všechny s vyholenými skráněmi, kteří žijí v pustině, protože všechny tyto národy jsou neobřezané i celý dům izraelský má neobřezané srdce.