13 Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine! Hle, proroci jim říkají: Nezažijete meč, nebudete mít hlad, ale dám vám na tomto místě trvalý pokoj.
14 Hospodin mi řekl: Klam prorokují proroci v mém jménu. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim nic, nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, věštbu, nicotnost a podvod svého srdce.
15 Proto takto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují v mém jménu, ačkoliv jsem je neposlal, a kteří říkají, že v této zemi meč ani hlad nebude: Mečem a hladem zahynou tito proroci.
16 A lid, kterému prorokují, bude kvůli hladu a meči vržen na ulice Jeruzaléma. Nebude kdo by je pohřbil, je, jejich ženy, jejich syny ani jejich dcery; tak na ně vyleji jejich zlo.
17 Řekni jim tato slova: Z mých očí plynou slzy nocí i dnem, nejsou k zastavení, neboť panna, dcera mého lidu, je zasažena velkou zkázou, zcela nevyléčitelnou ranou.
18 Když vyjdu na pole, podívej -- probodení mečem; když přijdu do města, podívej -- nemocní hladem; protože jak prorok, tak i kněz procházejí zemi, obchodují a mě neznají.
19 Cožpak jsi Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sijón zošklivila? Proč jsi nás ranil, takže pro nás není uzdravení? Čekáme pokoj, ale dobro není, čas uzdravení, a hle, jen hrůza.