9 Uvadla rodička sedmi synů, vydechla svou duši. Její slunce zašlo, ještě když byl den; styděla se a byla zahanbena. Jejich ostatek vydám meči před jejich nepřáteli, je Hospodinův výrok.
10 Běda mi, má matko, že jsi mě porodila, muže hádky a muže sváru pro celou zemi! Nepůjčoval jsem, ani mi nepůjčovali, a přece mě všichni proklínají.
11 Hospodin řekl: Copak jsem ti nesloužil k dobru? Copak jsem nezpůsobil, že se na tebe nepřítel obracel v čase zla a soužení s prosbou?
12 Cožpak se dá zlomit železo, železo ze severu, a bronz?
13 Tvůj majetek a tvůj poklad vydám jako kořist, ne za úhradu, a to kvůli všem tvým hříchům, páchaným na celém tvém území.
14 Způsobím, že tvoji nepřátelé tě přivedou do země, kterou neznáš, protože mým hněvem byl zanícen oheň, který bude hořet proti vám.
15 Ty to víš, Hospodine, pamatuj na mě, postarej se o mne a pomsti se za mě na těch, kdo mě pronásledují. Pro svou trpělivost mě neodvrhuj. Věz, že kvůli tobě snáším posměch.