14 Ať je proklet den, ve kterém jsem byl zrozen; ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila.
15 Ať je proklet muž, který přinesl mému otci zprávu: Narodil se ti syn, chlapec a udělal mu tím velikou radost.
16 Ať je ten muž jako města, která Hospodin vyvrátil a neslitoval se; ať slyší ráno volání o pomoc a v polední čas křik,
17 protože mě neusmrtil hned v matčině lůně; má matka by se mi stala mým hrobem a její lůno by zůstalo navěky těhotné.
18 Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a žal a mé dny minuly v hanbě?