14 Neunikne ani nepřežije nikdo z ostatku Judy, z těch, kteří přijdou pobývat do egyptské země jako cizinci; nenavrátí se do judské země, kam se jejich duše touží vrátit bydlet; ale nevrátí se, jen pár utečenců.
15 Nato všichni muži, kteří věděli, že jejich ženy obětovaly jiným bohům a všechny ženy, které stály ve velkém shromáždění a všechen lid, který bydlel v egyptské zemi, v Patrósu, Jeremjášovi odpověděli slovy:
16 Co se týče slova, které jsi k nám mluvil v Hospodinově jménu, nebudeme tě poslouchat,
17 nýbrž jistě splníme všechno, co vyšlo z našich úst; budeme obětovat královně nebes a lít jí úlitby tak, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové a naše knížata v judských městech a na ulicích Jeruzaléma. Nasytili jsme se chlebem, bylo nám dobře a zlo jsme neviděli.
18 Ale od té doby, co jsme přestali obětovat královně nebes a lít jí úlitby, jsme měli nedostatek ve všem a hynuli jsme mečem a hladem.
19 A když jsme obětovaly královně nebes a lily jí úlitby, cožpak jsme jí pekly koláče, abychom ji zobrazily, a lily jí úlitby bez vědomí svých mužů?
20 Jeremjáš všemu lidu, mužům, ženám a všemu lidu, který mu toto odpovídal, řekl: