29 Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný, o jeho povýšenosti, o jeho pýše, o jeho hrdosti i o domýšlivosti jeho srdce.
30 Já znám jeho nadutost, je Hospodinův výrok, nesprávné jsou prázdné řeči, nesprávně jednali.
31 Proto naříkám nad Moábem, volám o pomoc pro celý Moáb, vzdychám nad muži Kircheresu.
32 Víc než nad Jaezerem pláču nad tebou, révo Sibmy. Tvoje úponky překročily moře, dosáhly až k Jaezeru, na tvé letní ovoce i na tvé vinobraní vpadl ničitel.
33 Vzaty byly radost i jásání z ovocného sadu, z moábské země. Způsobil jsem, že zmizelo víno z lisů, nikdo nebude šlapat víno s jásotem; jásot nebude radostným jásotem.
34 Úpěnlivý křik z Chešbónu zní až do Eleále, až do Jahasu, volají od Sóaru až do Chóronajimu a Eglatšelišiji, protože i vody nimrímské budou zpustošené.
35 Způsobím, je Hospodinův výrok, že z Moába zmizí ti, kdo vystupují na návrší a pálí oběti svým bohům.