3 Hospodine, cožpak tvoje oči nehledí na věrnost? Ranil jsi je, ale necítili bolest, ničil jsi je, ale odmítali přijmout kázeň. Zatvrdili se víc než skála, odmítali se navrátit.
4 Já jsem si myslel: Jsou to jen chudáci; jednali hloupě, protože neznají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha.
5 Zajdu si k vysoko postaveným a promluvím si s nimi, protože oni znají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha. Jenže i tihle zlomili jho, zpřetrhali pouta.
6 Proto je zabije lev z houštiny, zničí je stepní vlk. Před jejich městy číhá leopard; každého z nich, kdo vyjde, roztrhá na kusy, protože jejich přestoupení je mnoho, mnoho je jejich odvrácení.
7 Proč bych ti měl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahali při těch, kdo nejsou bohy. Nasytil jsem je, ale oni cizoloží a houfují se v nevěstinci.
8 Jsou to vykrmení, bujní hřebci; všichni dychtí po ženě svého bližního.
9 Cožpak je za to nemám navštívit?, je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?