11 To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.
12 Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.
13 A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá blaho při vší své námaze, je to Boží dar.
14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.
15 To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo. Bůh posoudí to, co pominulo.
16 Dál jsem pak viděl pod sluncem: Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.
17 V duchu jsem si řekl: Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh, protože tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.