1 A znovu jsem viděl všechno utlačování, které se pod sluncem páchá. Hle, slzy utlačovaných, a ti nemají utěšitele; v ruce jejich utlačovatelů je soustředěna moc, a utlačovaní nemají utěšitele.
2 A chvalořečil jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více než živé, kteří jsou ještě naživu.
3 Avšak lépe než oni oba je na tom ten, kdo ještě nebyl, kdo nespatřil zlé dílo, které se pod sluncem páchá.
4 Viděl jsem všechnu námahu i veškerý prospěch z díla, že je za tím žárlivost jednoho na druhého. Také toto je marnost a honba za větrem.
5 Hlupák skládá své ruce v klín a užírá se.
6 Lepší je jedna dlaň plná klidu než dvě hrsti plné námahy a honby za větrem.
7 A znovu jsem viděl marnost pod sluncem:
8 Někdo je sám a nikoho jiného nemá, ani syna nebo bratra nemá; všechna jeho námaha nemá konce, ani jeho oko se nenasytí bohatstvím. Pro koho se namáhám a připravuji svou duši o blaho? Také toto je marnost a zlé plahočení.
9 Lépe je dvěma než jednomu, neboť mají lepší mzdu za svou námahu.
10 Vždyť jestliže upadnou, jeden pomůže svému druhovi vstát. Ale běda jednomu, když upadne a nemá druhého, který by mu pomohl vstát.
11 Také jestliže dva ulehnou, bude jim teplo, ale jak bude teplo jednomu?
12 A jestliže někdo přemůže jednoho, dva před ním obstojí. A trojitá šňůra se nepřetrhne snadno.
13 Je lepší nuzné a moudré dítě než starý a hloupý král, který by už neuměl nechat se varovat.
14 Vždyť vyšlo z vězení, aby kralovalo, ačkoliv ještě za jeho kralování se narodilo chudé.
15 Viděl jsem všechny živé, kteří chodí pod sluncem, že byli při tom dítěti, při tom druhém, který se postaví na jeho místo.
16 Není konce všemu lidu, všemu, který byl před nimi. Ani ti budoucí se z něj nebudou radovat, protože také toto je marnost a honička za větrem.
17 Střež své kroky, když půjdeš do Božího domu, a buď blíže k naslouchání, než abys dával oběť jako hlupáci. Vždyť oni nevědí, že provádějí, co je zlé.