1 Tohle všechno jsem totiž uložil do svého srdce, abych to všechno objasnil; jak spravedliví a moudří i jejich činy jsou v Boží ruce. Ani lásku ani nenávist člověk nezná, všechno je před ním.
2 Stejně tak tohle všechno platí pro každého: Stejný úděl má spravedlivý i ničema, dobrý a čistý i nečistý, obětující i ten, který neobětuje; jak je tomu s dobrým, tak i s hříšníkem, s tím, který přísahá, tak jako s tím, kdo se přísahy bojí.
3 Na všem, co se děje pod sluncem, je zlé to, že všichni mají stejný úděl, a pak i to, že srdce lidských synů je plné zla. Po celý život mají v srdci ztřeštěnost a potom odcházejí k mrtvým.
4 Ten totiž, kdo bude připojen ke všem živým, má naději. Vždyť živému psu je lépe než mrtvému lvu.
5 Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta.
6 Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.
7 Jdi, jez v radosti svůj chléb a pij v dobrém rozmaru své víno, protože Bůh dávno našel zalíbení ve tvém díle.
8 Ať je tvé roucho v každé době bílé a na tvé hlavě ať není nedostatek oleje.
9 Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny tvého marného života, které ti Bůh dal pod sluncem, všechny dny tvé marnosti, protože to je tvůj podíl ze života a ze tvé námahy, když se namáháš pod sluncem.
10 Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš.
11 Znovu jsem viděl pod sluncem, že běh nezáleží na rychlých a boj nezáleží na hrdinech, ani chléb nezáleží na moudrých, ani bohatství nezáleží na rozumných a ani milost nezáleží na vzdělaných. Čas a nahodilost je totiž postihne všechny.
12 Vždyť člověk ani nepozná svůj čas; jako ryby, které jsou chyceny ve zhoubné síti, a jako ptáci, chycení do pasti. Jako oni i lidští synové jsou polapeni ve zlý čas, jakmile na ně náhle připadne.
13 Viděl jsem, že také to je moudrost pod sluncem, a byla pro mě velká:
14 Bylo malé město a v něm málo mužů. Přitáhl k němu velký král, obklíčil je a postavil proti němu velké obléhací věže.
15 Nacházel se v něm nuzný moudrý muž a ten by to město zachránil svou moudrostí. Nikdo si však na onoho nuzného muže nevzpomněl.
16 Tu jsem řekl: Lepší je moudrost než udatnost; avšak moudrostí nuzného se opovrhuje a jeho slova nejsou slyšena.
17 Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, kdo vládne nad hlupáky.
18 Moudrost je lepší než válečné zbraně; jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.